Můj pes je šílenec. Můj život taky.

7. 12. 2013 20:51:34
Můj pes je šílenec. Můj život taky. Strašně rychle utíká. Pes. I život. Věčně se chce s někým prát. Pes. Věčně mě nutí se s něčím poprat. Život. Často jsem z něho utahaná. Ze psa. I z života. Někdy na něj nadávám. Dokonce i řvu. Na psa. I život. Stejně ho miluju. Psa. I život.
z Deníku psa Pirátaz Deníku psa PirátaSimona Votyová

Přehoupnul se přes půlku. Život. Pokud se dožiju průměrného věku. S mým psem těžko. Přehoupnul se přes plot. Pes. Ladně. Pak běžel vstříc životu. Dobrodružství. Co taky doma. Pozorovat život jen za plotem. Radši všechno zkusit na vlastní kůži. To i já. Tolik plánů bylo. Tolik snů. A teď silueta krchova? Někdy. Když je depka. Když se sny nenaplnily. Ani po přečtení pozitivních knih. Ani po lekcích jógy. Ani po vysílání do vesmíru. Přání. Jednoduché jak facka. Vyšleš a všechno se ti splní. Psalo se v těch knihách. Směju se jim. Pes mi olízne obličej. Make - up na jeho jazyku. Zas se směju. Ještě půlka přede mnou. Další plány. Tolik času. Láhev je poloplná. Psovi to je jedno. Skočí a jde si. Běží. Kam chce. Můj plán vychovat ho se nevyvedl. Asi jsem špatně vysílala. I u psychologa byl. Pes. Já ne. Problém jsem já. Konstatoval psycholog. Ten co byl v televizi. Co kouše psy do čumáku. Na mne koukal jak na cvoka. Bála jsem se, že mě pokouše taky. Tak jsem plán vzdala. Vychovat psa. Dělá si, co chce. Užívá si. Je na světě rád. Tak co. Na nervy jsem jen já.

Napsala jsem knížku. Další z mých plánů. Snů. A přání. O psovi. Jmenuje se Pirát. Můj pes. Jemu to nevadí. Volám tak na něj já. Lidi se diví. Kroutí krky. Proto nemůže být hodný. S takovým jménem. Se mnou. Aspoň mám o čem psát. Knížka má souvětí. Ne jako tohle psaní. Je pro děti. A vypráví ji on. Můj pes. Má spoustu fotek. Jak kouše. Skáče. Plave. Běhá. Utíká. Taky má svoji písničku. Pirát strašlivej. Na youtube. A Facebook. A dokonce DVD. Točili jsme ho. Když zlobil. Takže pořád. Je veselá. Pirátí povaha. I knížka. Takže vysílám. Přání. Deník psa Piráta ať má život. Ať plán vyjde. Ať děti baví. Ať po sobě nechá stopu. Ať ta půlka začne takhle pěkně. Pozitivně. Jako v těch knihách. Co se jim směju.

Prý bude poslouchat až nastolím pořádek. V hlavě. V mojí. Říkal ten psycholog. Doma mám bordel. V hlavě asi taky. Uklidit tam nedovedu. Byla by nuda. Koukat jen za plotem. Na život. Jak utíká. O čem bych psala s uklizenou hlavou? O hodném psovi. Možná. O pozitivním myšlení. Možná. O lekcích jógy. Třeba. Jmenoval by se Puňťa. S mojí uklizenou hlavou. Vyprávěl by, jak správně vychovat psa. V příručkách, co bych psala. Život mě nastavil jinak.

Jmenoval se Arnošt. Když jsem si ho brala. Můj pes. Byl nejdivočejší ze všech. Chtěla jsem hodného psa. Olíznul mi tvář. Smrděl. Zamilovala jsem se. Chodila na cvičák. Život ho nastavil jinak. Je to Pirát. Má mě rád. A život. Já taky.

Autor: Simona Votyová | sobota 7.12.2013 20:51 | karma článku: 14.22 | přečteno: 704x

Další články blogera

Simona Votyová

Co by nás měli ve škole naučit, ale nenaučili

Ve škole jsme se toho učili spoustu. Třeba zlomky, odmocniny a mocniny nebo molekulové vzorce a chemické názvy. Ale plno rad, které by se nám opravdu hodily, nám většinou nikdo nedal...

5.5.2017 v 13:44 | Karma článku: 22.47 | Přečteno: 1098 | Diskuse

Simona Votyová

Naučte se být v životě občas kráva

Kráva žije jenom přítomností. Nemá skoro žádné problémy. Zajímá ji jenom tady a teď. Nesžírá se minulostí. Nestrachuje se o budoucnost. Nechce být závodním koněm. Je spokojená s tím, že je prostě kráva.

31.1.2017 v 9:44 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Diskriminace mužů

Tak se mi nějak zdá, že se stále více rozšiřuje názor, že jsou to ženy, které jsou diskriminovány. Nahlíží se na ně jako na chudinky. Ale nejsou to přece jen ženy, i muži jsou diskriminováni

20.3.2019 v 5:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

František Skopal

O tajemné, citově tvořivé schopnosti člověka

Lidé mají znalost a jsou informováni o různých věcech. Ale i přes velmi velkou šířku jejich záběru jim uniká to nejpodstatnější a nejzásadnější.

19.3.2019 v 14:30 | Karma článku: 3.68 | Přečteno: 91 | Diskuse

David Vlk

Dědečku, ty máš ze mě srandu.

Já vím, že jestli sedíš v nebi ve svojém slaměném klobúčku a na prvním jarním sluníčku se ti zaleskne lišácky Tvůj zlatý zub, máš ze mě strašnou srandu.

19.3.2019 v 13:22 | Karma článku: 31.68 | Přečteno: 978 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Dvě klinické smrti, aneb Řízená smrt

Čtu blog Beaty Krusic, hned mě napadlo, že to bude o tom, co jsem napsala. Podivuje se nad mým blogem a také nad blogem Zuzky Zajícové. Volaly jsme obě po objetí. Nemyslím si, že mně chybí, jenom jsem chtěla více.

19.3.2019 v 12:38 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 519 | Diskuse

Marek Valiček

Ty vole, to je Kaprfíld

V Česku ctíme tradice a máme rádi pivo. Tyto dvě skutečnosti se často střetávají a naplňují tak duše i žaludek velkým potěšením.

19.3.2019 v 11:00 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 688 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 656

Novinářka, sběračka příběhů, spisovatelka. http://www.simonavotyova.cz

Najdete na iDNES.cz